Únor 2018

Pozitiva - rok poté

1. února 2018 v 8:51 | Hanka Metla
LEDEN 2018 POZITIVA - ROK POTÉ
Teď to bude rok co praskla na manžela nevěra. Ten rok bylo hrozný, byla to opravdu hrozná bolest. Nebyla jsem schopná nic dělat. Seděla jsem třeba hodinu v kuchyni než jsem dětem udělala svačinu do školy. Opravdu strašné a když pak vyšlo najevo, že vlastně podvádí skoro celé roky co jsme spolu, klesla jsem ještě níž. Hrabat se z toho bylo těžké. I když jsem si stále říkala, bude líp, tak stejně bolest neustávala a musí si to každý prožít. Nejde to jinak a teď vidím, že opravdu až čas to zahojí.
Neříkám, že mi občas není smutno, ale vím, že mi není smutno po manželovi. Ale spíš po tom, že jsem sama, že nemám nikoho kdo mě obejme. Ale začala jsem žít svůj život. Najednou spoustu věcí nemusím a můžu si dělat co chci, nemusím stát u plotny, aby měl navařeno, aby měl připravené jídlo, nemusím pro něj prát prádlo. Když někam chci vyrazit prostě jdu. A nemusím se doprošovat jestli někam půjdeme. Jdu sama, rozhodnu se sama. Udělám si všechno jak chci. Začala jsem zase sportovat. Dělám to co mě bavilo a co jsem nedělala - přece nikam nepůjdu když je tady manžel… Chodím na zábavy, chodím se bavit a užívám si pozornost chlapů, protože mi to není trapné je to příjemné a hlavně můžu. Mám čisté svědomí, nám volnost a můžu. Na dovolené když jsem byla s dětmi, mi jedna babka důchodkyně, kterou kdysi taky opustil manžel a dokonce prý s milenkou, která se narodila ve stejný den a stejné porodnici jako jejich dcera. Tak ta mi řekla
"Buďte ráda, že jste se ho zbavila. Ona má teď na krku starýho dýchavičného dědka a já mám svobodu a volnost a nemusím se o někoho starat." Ta cesta k tomu je těžká, i když jsem si říkala bude líp a budu se mít dobře, bude mi zase hezky, stejně jsem se v tom plácala a nic nepomáhalo. Člověk si to prostě musí prožít.
Zvládla jsem to bez prášku i bez alkoholu. Jsem abstinent a ani na žal jsem nezačala pít J. Je pravda, že ještě teď o tom stále mluvím furt to každému tlačím do hlavy… že jsem byla vyměněna, atd. Ještě to není, že bych to vypustila, že bych o tom nemluvila, ale je mi krásně.
Děti na tom nakonec také vydělaly, protože se o ně začal starat. Jezdí sem za nimi stále stejně na 4 dny (no né vždy), ale když tu je stará se naplno on. Vaří jim, hraje si, dělá úkoly a jezdí na kroužky. A v tu dobu já mám volno, nic nemusím. Dokážu se s ním normálně bavit a jsem v klidu. I když se to nezdá někdy je to opravdu výhoda se toho chlapa zbavit i když jsem ho milovala a byla jsem šťastná, vyhovoval mi život jaký jsme vedli. Ale po čase to všechno vidím jinýma očima a teď jsem za to ráda že to krachlo.
Za 3 dny jede manžel s dětmi a svou milou na hory, na kterých to loni prasklo. Takže děti budou po roce seznámeni.